Během více než 40 let své existence prošly metody asistované reprodukce značnou proměnou. V každém dílčím kroku byla zavedena celá řada zlepšení, která společně mají výrazný vliv na celkovou úspěšnost léčby neplodnosti. To je jistě potěšující skutečnost, neboť zájem o tyto metody v posledních letech stále roste.
Podle statistických dat bylo v roce 2009 v ČR provedeno přibližně 22 500 cyklů asistované reprodukce, zatímco v roce 2019 zhruba 46 500. Za deset let se tedy počet vykonaných cyklů zdvojnásobil. V současné době je v České republice dostupných více než 40 odborných pracovišť, která se zabývají touto problematikou, a ročně se díky metodám asistované reprodukce narodí přibližně 5 000 dětí. Význam tzv. umělého oplodnění je jasně viditelný na skutečnosti, že s početím má problémy přibližně 10 až 15 % párů.
Důležité změny v procesech asistované reprodukce velmi dobře demonstrují některé příklady. Všechna tato vylepšení přitom směřují k jednomu hlavnímu cíli, ke zvýšení úspěšnosti umělého oplodnění. Za příklad poslouží metoda asi nejznámější – IVF-ET neboli in vitro fertilizace – následovaná embryotransferem. Na mysli je však nutné mít skutečnost, že se nejedná zdaleka o jedinou metodu asistované reprodukce.
Na počátku spočívala metoda IVF-ET v jediné proceduře shodné pro všechny pacientky. Odebraná vajíčka byla smíchána se spermiemi a záhy na to (obvykle 2. den) bylo vzniklé embryo přeneseno do těla matky.
Omezené znalosti a technické možnosti počátků asistované reprodukce formou IVF-ET nutně vedly k nižší úspěšnosti této metody. Jednou z cest, jak nižší úspěšnost obejít, bylo zavádění několika embryí do těla ženy během jednoho cyklu. To však mělo mnohdy za následek těhotenství vícečetná (větší výskyt dvojčat a vícerčat), což je z medicínského pohledu stav nežádoucí.
Zvyšující se možnosti moderní medicíny vedly k tomu, že v současnosti je dávána přednost transferu pouze jednoho embrya. Tomuto přístupu napomáhají mimo jiné metody umožňující jejich delší kultivaci mimo tělo matky (zhruba pět až šest dní) a kontinuální sledování jejich vývoje. Díky tomu mohou lékaři vytipovat nejnadějnější embrya pro transfer, což zásadním způsobem zvyšuje míru úspěšnosti IVF-ET. Tento přístup našel své ukotvení již i v legislativě, neboť pojišťovny ve svých úhradách mimo jiné rozlišují, zda bylo v prvním a druhém cyklu transferováno pouze jedno embryo, nebo zda došlo k přenosu vícera z nich.
Získání kvalitního embrya pro transfer je samozřejmě do značné míry odvislé od počtu získaných zralých vajíček vhodných k oplodnění. I v tomto ohledu došlo k zásadním změnám od doby, kdy mohlo být k oplodnění využito pouze jedno, v přirozeném cyklu dozrávající vajíčko. Možnosti stimulace vaječníků umožňují zisk většího počtu zralých vajíček v jednom cyklu a tím i větší možnost výběru po jejich oplodnění spermiemi.
Zde je vhodné ještě zdůraznit, že i léky využívané v metodách asistované reprodukce prošly velkou proměnou. Například folikuly stimulující hormon, využívaný právě pro stimulaci vaječníků, který byl dříve získávaný izolací z moči menopauzálních žen, je v současné době připravován pomocí geneticky modifikovaných organismů. Se zaváděním nových léků úzce souvisí i vývoj celé řady léčebných protokolů, které mohou být voleny přímo podle potřeb konkrétní ženy. Zároveň tak mohou být i minimalizována některá rizika, která metody IVF-ET historicky provázela, jako je například hyperstimulační syndrom.
Velkým pokrokem, který výrazným způsobem zvyšuje úspěšnost asistované reprodukce, bylo zavedení mikromanipulační metody ICSI (intracytoplasmic sperm injection). Jedná se o přímé zavedení spermie do vajíčka a využití této techniky je vhodné například ve chvílích, kdy do hry vstupuje vada na straně muže. Podíl IVF-ET cyklů, které využívají tuto metodu, kontinuálně roste. V současné době existuje i vylepšená metoda ICSI (tzv. PICSI), během níž je použita spermie, která byla předvybrána na základě své schopnosti vázat se na povrch vajíčka. Do strategií řešících mužskou neplodnost patří i metody TESE (testicular sperm extraction) a MESA (microsurgical epididymal sperm aspiration), využívané v případech, kdy není možný odběr spermií přímo z ejakulátu.
Z dalších metod, které posouvají IVF-ET na další úroveň, je možné jmenovat například asistovaný hatching, který usnadňuje putování embrya z jeho obalů a uhnízdění v děloze. Zcela unikátní pozici pak zaujímá preimplantační genetická diagnostika. Odborné prameny uvádějí, že využitím možností kontroly genetického vybavení embrya je možné zvyšovat úspěšnost otěhotnění o téměř 10 %.
Není možné opomenout ani rozvoj metod, které sice nesouvisí přímo s provedením umělého oplodnění, ale umožňují například uskladnění přebytečných embryí, která je pak možné využít v dalších cyklech, případně přímo zárodečných buněk (vajíček a spermií). Řeč je o kryokonzervaci, tedy skladování při velmi nízkých teplotách. Statistika říká, že až 90 % takto uchovaných buněk zůstává po rozmražení vhodných pro další využití. V některých situacích je dokonce výhodnější léčebný cyklus přerušit a využít transfer až v dalším cyklu, kdy je tělo ženy vhodně stimulováno k přijetí embrya. Tento trend je nejvíce patrný u žen, jejichž věk již přesáhl 40 let.
Všechny pokroky dosažené moderní medicínou jsou nesmírně důležité, nicméně i přesto musí být člověk v jejich interpretaci opatrný. Jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují úspěšnost početí, je věk ženy. Je tedy žádoucí, aby páry začaly s léčbou neplodnosti včas. Bohužel, trend je v současné době spíše opačný a průměrný věk žen, které využívají metod asistované reprodukce, postupně stoupá. Proto je nutné statistické údaje vyhodnocovat i v této souvislosti. Obvykle se udává, že úspěšnost jednoho cyklu IVF-ET u žen do 35 let je přibližně 20 %, mezi 35 a 39 rokem cca 14 % a u žen nad 40 let klesá ke 4 %. Páry, které se chtějí stát rodiči, by proto měly brát ve svém plánování v úvahu i tento důležitý faktor.
(eub)
Zdroj:
https://www.uzis.cz/res/f/008274/asistreprodukce2017.pdf
https://www.uzis.cz/res/f/008365/asistreprodukce2018-2019.pdf
http://www.chemicke-listy.cz/ojs3/index.php/chemicke-listy/article/view/3136/3121
Reakce na diagnózu onkologického onemocnění jsou různé. Strach, stres, nejistota, zmatek, smutek. Málokdo má v takové chvíli sílu plánovat, co nastane, až svou nemoc šťastně překoná. Nicméně i to je velmi důležité, zvláště v případě, kdy mají léčbu podstoupit mladí lidé, kteří mají založení rodiny teprve před sebou. Poruchy plodnosti jsou totiž jedním z nejčastějších dlouhodobých nežádoucích účinků onkologické léčby.
Čítať viac
Moderní doba, která nám všemožnými způsoby ulehčuje život, přináší do našeho světa i mnohé nástrahy, z nichž některé narušují přirozený koloběh věcí. Jedním z těchto projevů může být skutečnost, že čím dál více párů není schopno počít potomka přirozenou cestou a musí vyhledat pomoc lékařů.
Čítať viac
Rozmnožovací soustava je velice složitý systém, který je propojen s celým lidským organismem, a proto může být ovlivněn nemalou řadou faktorů. Mnoho z nich s sebou přináší moderní doba, čímž nechtěně snižuje schopnost mnoha párů přirozeně počít potomka. Na vině je jak nezdravý životní styl, tak odsouvání mateřství do pozdějšího věku a vysoká míra stresu, které je každý z nás denně vystaven. K těmto běžným vlivům pak přistupují různé nemoci, včetně těch nádorových či autoimunitních, které mohou přímo či nepřímo zasahovat do funkčnosti reprodukčního aparátu.
Čítať viac
