11. 7. 2022
ICSI, PICSI, asistovaný hatching alebo kryoembryotransfer. Ktoré metódy asistovanej reprodukcie sú vhodné pre vás?
Rovnako ako iné oblasti modernej medicíny, aj metódy asistovanej reprodukcie prešli od čias svojho vzniku výraznou premenou a rozvíjajú sa závratnou rýchlosťou. Vďaka tomu existuje v súčasnosti množstvo liečebných postupov, ktoré môžu byť využité s prihliadnutím na konkrétnu diagnózu páru.
Řadě párů, které musí řešit potíže spojené s početím potomka, pomůže klasické uspořádání cyklu IVF, během kterého jsou po hormonální stimulaci odebrána ženě vajíčka a smíchána in vitro (ve zkumavce) s mužovými spermiemi. Oplodnění vajíčka spermií v tomto případě sice probíhá mimo tělo ženy, ale proces je velmi podobný tomu přirozenému a uskutečňuje se bez vnějšího zásahu lékařů. Po oplození jsou embrya kultivována a následně ve vhodnou chvíli přenesena zpět do dělohy matky. Tento přenos je odborně označován jako embryotransfer. I v tomto běžném a dnes již naprosto standardně využívaném cyklu došlo v průběhu let k řadě vylepšení. Za všechny můžeme jmenovat využití nových léků, nahrazení laparoskopie odběrem transvaginálním, použití nových kultivačních médií a možnost prodloužené kultivace embryí či kontinuální kontrolu kvality vývoje embryí díky speciálnímu přístrojovému vybavení.
A co když standardní IVF nestačí? Metody ICSI a PICSI
Existují však i páry, kterým se ani přes opakované využití IVF nepodaří počít dítě. Právě z toho důvodu jsou stále vyvíjeny nové metody schopné řešit konkrétní problémy jednotlivých žen a mužů. Při vývoji těchto nových metod musí mít odborníci na paměti, že mnohdy je neschopnost počít dítě zapříčiněna i zdravotními problémy na straně partnera, případně se jedná o kombinaci komplikací u obou partnerů. V této souvislosti je hojně diskutovaným tématem snižování kvality spermií. Řada moderních technik se proto zaměřuje nejen na výběr vhodného vajíčka, ale i na zisk kvalitních spermií a na jejich úspěšný prostup do vajíčka.
- První metodou, kterou je nutné v této souvislosti zmínit, je metoda označovaná zkratkou ICSI (intracytoplasmic sperm injection – intracytoplazmatická injekce spermií). Jedná se o techniku, při které (na rozdíl od klasické IVF, během které je umožněna klasická interakce vajíčka a spermie) je spermie vpravena přímo do zralého vajíčka pomocí mikromanipulátoru. Jak již bylo zmíněno výše, tato technika je vhodná v případě, že došlo k selhání standardních IVF cyklů. Dále je využívána v případě, že je známo, že kvalita partnerových spermií je nedostačující, případně pokud se podařil odběr jen malého počtu vajíček. Dalšími důvody mohou být poruchy imunitního systému, vyšší věk nastávající maminky, použití darovaných vajíček apod.
- Časem doznala i tato metoda dalších změn a vylepšení. Za všechny variace této metody jmenujme tu, která je běžně označována zkratkou PICSI (physiological intracytoplasmic sperm injection). Pomocí této metody je možné vybrat pouze zralé spermie, které jsou schopné se vázat na vajíčko. Využito je v tomto případě známé skutečnosti, že hlavička zralých spermií obsahuje molekulu schopnou vázat se na kyselinu hyaluronovou přítomnou v obalu vajíčka. Stejně jako u běžné metody ICSI je následně vybraná spermie zavedena přímo do vajíčka pomocí mikromanipulátoru. Tento předvýběr funkční spermie logicky ještě dále zvyšuje pravděpodobnost úspěchu celého léčebného cyklu a mimo to je možné předpokládat, že použitá spermie obsahovala optimální genetickou výbavu. K metodě PICSI je přistupováno obvykle ve chvíli, kdy došlo k opakovanému selhání standardních IVF cyklů, například v důsledku nízké kvality embryí apod., po neúspěšném oplodnění metodou ICSI nebo v případě, pokud byly zjištěny patologické odchylky ve spermiogramu partnera.
Metody MESA a TESE
Dosud byly zmiňovány případy, kdy bylo možné získat vhodné spermie od partnera běžnou cestou přímo z ejakulátu. Ani to však není v některých vážných případech možné, a proto byly vyvinuty metody označované zkratkami MESA (microsurgical epididymal sperm aspiration) a TESE (testicular sperm extraction). Tyto metody jsou tedy určeny pro situace, kdy v ejakulátu partnera nejsou spermie přítomny vůbec nebo ve velmi nízkém počtu. To může být samozřejmě způsobeno řadou různých patologických příčin, ale například i lékařským zákrokem (vasektomie) či úrazem. V případě metody MESA dochází k odsátí spermií z nadvarlat, během metody TESE jsou spermie získávány přímo z tkáně varlat. Jsou-li některou z těchto metod získány vhodné spermie, následuje jejich injekce do vajíčka výše zmiňovanou metodou ICSI. Tyto léčebné varianty opět umožňují počít dítě párům, které by bez metod asistované reprodukce podobnou šanci neměly.
Asistovaný hatching
Zajímavou metodou zvyšující pravděpodobnost úspěšného průběhu asistované reprodukce je tzv. asistovaný hatching. Jedná se o anglický název běžně používaný i v češtině, přeložit bychom ho asi mohli jako asistované líhnutí. Pokud existuje opodstatněná obava, že embryo bude mít potíže opustit obal, který ho chrání (nazýván je odborně jako zona pellucida), je možné tento obal odborně narušit a vycestování embrya usnadnit. To je prováděno buď speciální jehlou, nebo laserem a dává to embryu možnost dostat se do kontaktu s buňkami dělohy a uhnízdit se v ní. Obvykle je metoda využívána ve chvíli, kdy jsou zjištěny odchylky v obalu embrya, po předchozích neúspěšných cyklech asistované reprodukce či u starších pacientek, u kterých je zona pellucida obvykle pevnější a embryo se z ní nedokáže samo uvolnit. Stejně tak bývají ošetřena embrya, která jsou zaváděna po zamražení.
Kryoembryotransfer
Velkým posunem v rámci asistované reprodukce bylo zjištění, že embrya či samotné pohlavní buňky a tkáně je možné uchovávat při nízkých teplotách (–196 °C) v kapalném dusíku a po určité době (může se jednat i o desítky let) je úspěšně použít. Takovéto přenesení zamraženého a později znovu rozmraženého embrya do těla ženy je nazýváno jako kryoembryotransfer (KET). Využíván je v řadě případů. Nejčastější jsou asi situace, kdy bylo ženě úspěšně odebráno a následně oplodněno více vajíček, než je možné použít pro přenos v jednom cyklu, případně pokud plánovaný embryotransfer nebylo možné z nějakého důvodu vykonat. Stejně tak je možné tuto metodu využít v případě, že jeden z partnerů má podstoupit léčbu, která může mít vliv na kvalitu pohlavních buněk, například chemoterapii.
Kryoembryotransfer je využíván také v případech, kdy se partneři rozhodnou pro preimplantační genetické vyšetření embrya. V takové situaci je z něj odebráno několik buněk určených k testu a samotné embryo je šetrně zamraženo. Výsledky genetického vyšetření pak napomohou k výběru vhodného embrya pro přenos.
Bohužel, řada z těchto moderních technik není v České republice ještě stále hrazena pojišťovnou a náklady na tyto metody, zvláště je-li nutné jejich opakování, mohou být pro řadu párů překážkou.
(eub)
Zdroj:
